Nightwish-site

Známý slogan praví středa… NIGHTWISH je třeba! A tak jsme se toho zkusili 20.února 2008 pořádně držet. Můžu vám teda říct, jestli jste tam nebyli… no vaše chyba, o hodně jste přišli! To si teda pište! Koncert, na který bylo už pár dní vyprodáno, stál opravdu za to. Nejen pěkným klipem zpracovaná masa lidí, která tuhle muziku běžně určitě nekonzumuje, ale hlavně fanoušci NIGHTWISH, kteří chtěli vidět a slyšet, jak to dopadne, když se mikrofonu chopí nová líbezná tvářička, jež nahradila „odejitou“ TARJU. A hned na začátku musím prozradit, že tahle pohádka má velice dobrej konec. Některá slabší místa se ovšem dala najít, a to nejen na zpěvu ANETTE OLZON. --- Když je hala vyprodaná, celkem oprávněně se dá počítat i s tím, že ty lidi taky přijdou, že? Ale před T-Mobile arénou (nebo už se to tak zase nejmenuje?) byl neuvěřitelný dav lidí ještě kolem půl osmé, kdy už podle času uvedeného na vstupence měli začít hrát PAIN. Ti tedy začali o půl hodinky později a jejich dost krátký set jsem stihnul až na poslední 2 kousky, protože jsem chtěl udělat radost své „náctileté“ ratolesti a zasponzorovat nějaké pěkné triko a sobě zakoupit tour book NIGHTWISH, však obsluha u stánku jaksi vázla. Přesto se nakonec vše podařilo, jen ty PAIN jsme díky tomu prošvihli. Ale z dáli i z blízka mi to znělo všechno podezřele stejně. Taková podivná metalodiskotéková směska umocněná stroboskopy. Ale mládí si žádá výstřednosti všeho druhu a tak se styly roubují a mění jeden v druhý a producenti i kapely si jen mnou ruce, jak jim to všechno krásně žerem. Naštěstí je možnost výběru a kdybych si měl já osobně vybrat, určitě by se našla i jiná grupa, která by před NIGHTWISH lépe pásla, ale to už není můj problém. Jak jsem zjistil při protlačení na plochu do kotle, budu muset doma rodičům trochu vynadat, protože mých 175cm nebylo ten večer vůbec dostačujících k tomu, abych normálně ve stoje viděl na muzikanty na pódiu. Ale nebyl to jen můj problém, dost jsem litoval několik kolemstojících slečen i kluků, kteří prostě neměli to štěstí a byli ještě menší, jen koukali spoluposlouchajícím na záda a občas si povyskočili, aby z toho taky něco měli. Opravdu bylo pódium žalostně nízké!!! To všechno nám ale vynahradila víc než dostatečná pyroshow, která vypukla už při první „Bye Bye Beautiful“. Po majestátném a velmi dlouhém intru pak při prvních tónech vypuknul nezřízenej jásot narvané haly a šílenství nabralo na otáčkách. Anette se hodně snažila, než odložila krátkou koženou bundu, tak byla i chvíli za rockerku, ale v těch bílých šatečkách s podivnými fleky z dálky vypadala spíš trochu jak dalmatin, nebo že zrovna přišla z pěkné letní vycházky. Naštěstí to na funkci nové posily v teamu NIGHTWISH nemělo žádný vliv, spíš ji to příjemně přiblížilo lidu na rozdíl od Tarji, která si v poslední době libovala v parádních gotických kostýmech. Po „Cadence Of The Last Breath“ už přichází na řadu první zatěžkávací porovnávací testík v podobě „Dark Chest Of Wonders“ a „Ever Dream“. Musím se přiznat, že v nižších polohách se mi zdála Anette nějaká nejistá, ale pojala to trochu jinak a nějak jsem si najednou nemohl úplně přesně vybavit to „původní znění“ od Tarji, a ani nějak nebylo potřeba. Zbytek kapely statečně vyšlapuje ve výborném tempu a podporují Anette, co se dá. Z pódia se ozývají i různé vtípky do řad fanoušků, popíjí se polská „Wyborowa“ a Anette se pokouší rozjet kolem haly Mexiko-vlnku, jenže z nějakého záhadného důvodu vlna vždycky kolem půlky haly zkolabuje. Že by hudební fandové nikdy neviděli žádné sportovní utkání???? No nakonec pochopili, že tudy cesta nepovede a naprali do nás další dávku hitů, ve které už nechyběla ani z klipu profláknutá „Amaranth“, krásná akustická „The Islander“, ale hlavně neuvěřitelně dynamicky a skvěle zahraná úvodní skladba „The Poet And The Pendulum“ o dost dlouhé stopáži, ve které nechyběl ani orchestrální podkres tak důvěrně známý i z novinkového CD „Dark Passion Play“. Peklo v pekle kotle bylo úžasné, nezchladil ho ani umělý sníh, který se jednu chvíli sypal z horních řad nádherně využitého světelného parku. Podivoval jsem se, proč občané nevyužijí služeb šatny, ale když jsem později šel kolem, docvaklo mi to, „pouhých“ 100,-Kč za jeden kus!!!! Ani jsem se neodvažoval zeptat, jestli kdybych si třeba nedopatřením z furiantství chtěl uložit kabát a k tomu nějakou tašku, jestli by po mě chtěli rovnou dvě kilča… tolik jsem se bál, že se tady platí i za zeptání. To už není snad ani zlodějna, musím vykoumat nějaké nové slovo pro tuhle činnost, ale bylo s podivem, že toho v šatně fakt moc neviselo… cha!!! Tuomas, Marco, Emppu i Julis dokázali dát Anette tolik potřebný prostor a ta ho využila jak nejlíp uměla, její přirozené showmanství si dokázalo podmanit komplet halu za malý okamžik a celý večer si dokázala udržet pohodu. Atmosféru rozdmýchávala ve vhodných chvílích, jako by s NIGHTWISH byli spolu už léta. Občasnými hláškami nás taky zásoboval Marco, a pomalu se asi blíží konec, dávalo to tušit posledních pár fláků, kdy hlavně v notoricky známé „Nemo“ mi Anette přišla úplně úžasná. Samozřejmě se nechávají chvíli vyvolávat, rachot plné haly jim musí dělat hodně dobře u muzikantského srdíčka. Už dopředu věděli, že na tomhle turné je to nejvíc vyprodané představení a dost si toho cenili. Tak poslední tři kousky a hajdy domů, no ale že by to nějak odbyli, to ne. Schovali si ty největší vypalovačky. „7 Days“, „Wishmaster“ a „Wish I Had An Angels“. Ve „Wishmaster“ byla Anette asi nejvíc vzdálená pojetí Tarji, ale ani to jinak nešlo, protože tady ten původní hlas prostě pasoval jak prdel na hrnec. Viděl a slyšel bych to tak na 8 hvězdiček z deseti. Zato v té poslední už bylo všechno jak má být, pár ohníčků na konec, předlouhé loučení a rozchod z vydejchané haly. Ještě že moje nijak extra vyrostlá teenagerka s kámoškou seděly na tribuně, jinak jsem asi celou cestu domů poslouchal jen nářky, jak nic neviděly. Takhle si pochvalovaly skvělou show, o které si ještě dlouho budou vyprávět a před spolužáky se mírně vytahovat, kde že to vlastně večer byly. A myslím, že lepší zatím určitě neviděly… a to už něco málo koncertů a festů projely. Za světla, zvuk, nasazení a provedení všech písniček bych dneska večer udělil klidně i víc než pomyslných 10 hvězd. Jen opravdu velká škoda, že ta scéna nebyla o fous vyšší, dost lidí, jak jsem měl možnost poslouchat i na konci při odchodu z haly, na to solidně nadávalo, no co… nemůže to pokaždé být na 100 procent, i tak to stálo opravdu za to! Já bych si to s chutí dal klidně znova.